Stmívání

05.02.2018

Mám ráda okamžik, kdy se na obloze střídají dvě modré. Ta světlejší, blankytná, prosvítá skrz temně modré mraky. Tam dole, v ulici, ve dvoře, v lese, na poli, na zahradě...už je tma. Nokturno. 

Zapálila jsem si čajové svíčky v koupelně, naložila se do vany, protože mi byla hrozná zima a řekla si, že včerejší příspěvek zveřejním až dnes. A vida, dnes je den tak slunečný, že se mi k němu obrázek tmavomodrého nebe a černých siluet domů a pařátů holých stromů (pro zájemce - vlevo ořech, vpravo bříza - jo, fakt nám před okny roste takhle vysoká bříza)  nehodí.  Tak počkám až se trochu setmí...  :) 

Připadá mi, že mi sluníčko opaluje tvář jako kdyby byl květen, strašně brzo ráno, kdy je ještě hodně chladno, ale slunce už svítí vysoko, všude ale stále studí rosa a fouká ještě ranní ledový vítr od tří Mrazíků, ale vy víte, že odpoledne bude horko. Ale ti Mrazíci, ti tam jsou. To cítím přes péřovku i přes rukavice a to pravda je. 

 Obyčejně však trávím zimní měsíce většinou tak, že spím, nikam se mi moc nechce, jím, marodím se zápalem plic nebo záněty nosohltanů a těším se, až bude víc světla, ale užívám si to šero a . Když mám čas na kreslení, bývá na práci už tma, ale kdo je tvůrčí typ a sova, ten mi jistě dá za pravdu, že nejlepší věci člověka napadají kolem desáté večer a druhé ráno:).    

Většinu prací od října jsem kreslila a fotila večer. Myslím, že je to o zvyku, barvy se ráno víceméně shodují :) Důležité je jen, aby zdroj světla neházel stín pod ruku. 

Tak odpočívejte, spěte, pozorujte hořící svíčky, rozsvícené lampy, čtěte si pod dekou před spaním, jezte sladké, a jako ten medvěd, zachumlaný v noře, v zimním spánku  - co otevře jedno oko jen když je to nutné, si užijte zbylou polovinu zimy. :) 

L.