Slezte z toho balkonu, Julie, vidím vás!

Výlet s batoletem, které v kočárku vydrží jen pár minut, čůrá do baptisteria (true story) a dělá, že nerozumí slovu “stůj”, je výzva. Nakonec nás však výlet do Verony příjemně překvapil ve všech ohledech. Asi díky tomu, že jsme si zajeli právě sem.

K brouzdališti přiléhá stinné oplocené hřiště, občerstvení a park.

Závěr dne v jinak třicetistupňové Itálii byl ve Veroně doslova osvěžující. Vzali jsme to přes hřiště v Giardini Alessandro Canestrari na Piazza Arsenale, které se nachází blízko parkoviště Arsenale a naproti vstupu do historické části mostu Castelvecchio. Park skutečně stojí za zmínku. Projdete brankou skrz stánek s občerstvením s venkovním posezením a slunečníky, hřiště je stíněné stromy. Možná to způsobila únava v odpoledních hodinách, možná ty třicítky na teploměru a batole, které v podvečerních hodinách zrychluje úměrně tomu, jak my dospělí zpomalujeme, ale tohle byla prostě paráda.

osvěžující voda v brouzdališti na Giardini Alessandro Canestrari
důraz na detail

// Konec části, v níž rodiče plánují výlety podle hřišť a odpočívadel //

.

Nálož renesance, starověku i italské gotiky!

Vstup do historické části města je stylový, vyhlídky pěkné, památek spousta.

středověké hradby na Ponte Castellvecchio

Historické centrum města

Italská gotika

Gotika v Itálii je fascinující fenomén. Kombinace mramoru a pálených cihel, efektní pruhovaně dekorované budovy, jemnost a bělost mramorové výzdoby, vliv Byzance, dědictví antiky, kolébka renesance… všechno dohromady vypadá křehce a jemně, jako z cukru a tolik jiné, než ta, na kterou jsme zvyklí u nás. Na opěrný systém se tu spíš kašle. A ty materiály – všude cihla + mramor.

Bazilika S. Anastacia <3

Středověké pozdně gotické pohřebiště s bohatě zdobenými náhrobky v centru města je překvapující a upoutá. Dokonce jsem četla, že chtěli jeden čas pohřebiště přesunout mimo centrum města, aby nebylo tak podivně na ráně, ale nakonec ho nechali tam, kde je. V úzkých uličkách, obklopené domy.

středověké pohřebiště Arche Scaligere a trh na Piazza Erbe

Kult Romea a Julie

Nejvíc turistů samozřejmě naláká Verona na to, že je to Verona. Tak jako má Vyšehrad hradby a Šemíka, jako má Londýn své nástupiště 9 a 3/4, má Verona kultovní balkon.

Ten to není, ten to není, ten to není, ten to jakože je!

Udělali si balkon, ale chodili jim tam lidi…

Za příběhem přišli lidi, a s lidmi přišly nejen suvenýry, ale i kovové zámečky, papírky, rytí vzkazů do omítky… až to museli nějak začít omezovat. Ale přespat v luxusní ložnici, kde je kopie postele ze slavného filmu Franca Zeffirelliho, můžete! V devět ráno vám sice začnou lidi chodit na balkon… ale krásné to je!

http://www.veronissima.com/

I růže, zvána jinak, voněla by stejně?

Milovníci nejslavnější Zeffirelliho adaptace by museli za balkonem popojet blíž k Římu, slavná scéna z roku 1968 se netočila ve Veroně, ale jižněji.

Natáčelo se na terase Pallazzo Borghese v Arteně, asi 30 km od Říma.

Je ale zajímavé – a svým způsobem fascinující – vidět, jakou sílu má jméno – do města, které svým názvem Shakespeara ničím nepřipomíná (byť tam minimálně jedna shakespearovská Julie stála) zástupy turistů nejspíš nejezdí.

One thought on “Slezte z toho balkonu, Julie, vidím vás!

  1. Ty fotky jsou moc krásné! Do Verony bych se velice ráda podívala, láká mě to od té doby, co jsem viděla film Dopisy pro Julii 😀

Leave a Reply

Your email address will not be published.