Na sněhu bez lyží

Jo, sníh, to je moje láska od malička…

A těch vzpomínek! Třeba jak mi jako malé zapadl do sněhu můj první kindervajíčkovský hrošík, s mámou jsme šly vzápětí do krámku pro nové vajíčko a – světe div se, byl tam ten samý! To se mi stalo poprvé a naposledy. Tehdy byl asi poměr hezkých hraček a skutečných blbostí k vyhození v kindervejcích opačný než dnes.

Nebo jak jsem ve sněhu ztratila střevíčky k nové bárbíně. Byla sice bruneta (naštěstí, jinak by tam asi zahučely asi nejen boty), ale nevěsta, celá v bílém a ty botky to zkrátka odnesly. Červené by se, pravda, asi hledaly líp…

Sáňkování, koulování… ale nejraději jsem se tím sněhem jen brodila a procházela.

Dalo by se nadneseně pravit, že dokud jsem neobjevila sjezdové lyžování, byl můj vztah ke sněhu čistě platonický.

Po pár letech sjíždění alpských i nealpských svahů, kdy mi sníh sloužil jako sportovní plocha, jsem si letos osvěžila svou dřívější nesjezdovou platonickou lásku ke sněhu a vyrazila na dvě odpoledne do hor bez lyží. Se skicákem. Není snad platonická láska nejlepší inspirací velkých umělců?

Ano, chvíli mě svrběly dlaně před půjčovnou lyží a u stánků s 50% slevou na bundy a soupravy, ale vidina toho, že si před plánovanou operací břicha zlomím ještě nohu, mě držela zpátky. Protože co nechcete se přesně stane a to je jasný, že by se to stalo!

A tak chodíte mezi lyžaři, běžkaři a sjezdovkami se skicákem přírodou, turistickými stezkami, kocháte se, skicujete… Vodu a štětce vymejváte sněhem, sedíte na bobku ve sněhu a tajně doufáte, že si ostatní nemyslí, že tam jako chcete čůrat nebo něco horšího.

Když vylejváte kelímek s vodou špinavou od barev, snažíte se to jako kočka hezky po sobě zahrabat, a tak vůbec si tam s těma barvama připadáte tak trochu za vola:)

Ale bylo to krásný, to jo! 🙂

Otevřeno, pojďte dál.

 

Poslední zářijový víkend jsem trávila na Dni otevřených ateliérů v Plzni. Mohl se konat kdekoli u výtvarníků doma, ale myslím, že daleko víc lidí přijde na místo,kde je těch malířů a sochařů pohromadě víc. Tento rok se to celé konalo v Papírně. Hipsterům z Prahy by slzička dojetí jistě ukápla, prostory jsou tam bezvadné.

www.tripadvisor.cz

No a letos se ateliéry konaly v prvním patře téhle předělané továrny. Plzeň je na tahle místa bohatá (Depo 2015, Moving Station – tzv. Jižák, což byla původně novorenesanční ruina jednoho menšího nepoužívaného vlakového nádraží v centru Plzně. Vlaky tu bez zastávky projíždějí stále). Akce je zadarmo, a je ideální pro rodiny s dětmi. Kromě malířů jsou tu totiž i šperkaři, výrobci kabelek, opraváři starých panenek, jsou tu i různé dílny pro děti, kde si mohou samy namalovat obrázek nebo něco vyrobit. Výstavu máte za chvilku prošlou a dole si můžete dát kafe a dort. Ideální nedělní odpoledne:)

Raut

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Petrovi šel záskok v mojí pauze na oběd tak skvěle, že jsem pro příští rok začala uvažovat o nějaké výtvarné dílničce.

Petr zaskakuje.

 

 

 

Sladili jsme nevědomky i černý roláky. Aneb když Andymu Warholovi pomáhá Steve Jobs

A co vy? Stavíte se příští rok?  Já tam, doufám, budu znovu. 🙂

A pro mé kamarády výtvarníky  – kdo by se chtěl napřesrok zúčastnit taky, není nic snažšího, než napsat mail a poslat portfolio. Veškeré informace tady: http://www.otevreneateliery.cz/    a v sekci “pro umělce” je přímo přihláška. Časem se tam jistě objeví i ta na rok 2019.

Hezký den! L.

 

 

Podzim začíná říjnem.

Nezačíná, já vím. Ale první podzimní den začal oficiálně před týdnem, tak se to snad i počítat dá..:)

Léto, ještě ti prošla půlka září, ale teď už asi fakt ahoj příští rok. 

Teď budu ještě nějaký čas zbožňovat ten vlahý podzimní vzduch, vůni tlejícího šustivého listí, žluté slunce, obří oranžový měsíc, svěží vítr z pod kapuce, teplý čaj a teplé ponožky. Pak budou Vánoce (ty jsou taky super), bude sníh, Nový rok plný předsevzetí a setkávání s přáteli…. a pak, pak už mě ta zima začne neskutečným, ale neskutečně příšerným způsobem s…át 😀. Jako každý rok!

foto: Eva Dobnerová

Říjen ještě není těžké zbožňovat, všude dýně, oranžová barva, Halloween, ještě zdaleka nemrzne, podzim je nový a svěží… vyznavači podzimu, chápu vás, taky si to užívám, ale promluvíme si o tom v únoru, jo? 😀

P.S.  určitě jste si všimli výzvy inktober 2018… výtvarníci vědí. Je to mezinárodní výzva pro denní sketching na různá zadaná témata.

Můžete najít na internetu spoustu verzí, výtvarníci si sami třeba i vymýšlejí. Princip je dát denně jednu kresbu na dané téma. Těžko říct, kolik jich dám, ale loni jsem tuhle výzvu s pokorou ignorovala, letos jsem si řekla, že přece není důležité jet na 100%, ale zúčastnit se. A tak uvidíme, jak dlouho to vydržím… mám dvě, no, když jich dám alespoň deset, budu nadmíru spokojená <3. Sledovat je můžete na fb a instagramu.

Inktober 2018, day2 : Tranquil

Inktober 2018, day 1: Poisonous

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tak držte palce, mějte se krásně, a užijte si říjen!  L.