Výstavu o Popelce na Moritzburgu, přestože je v Sasku už tradicí, jsme letos navštívili poprvé. Odcházeli jsme spokojeni. Bylo to fakt pěkné! Obzvláště děti školkové a mladší školní budou nadšené.
Nápad přišel vlastně dost spontánně. Měli jsme den volna navíc. A nakrmena perníčky, Popelkou a Vánocemi, zasáhla jsem do rodinného harmonogramu a vyměnila hodinu lyžování za celodenní výlet. Kazi Popelku miluje a zatím je to jediný hraný film, který ji zaujme od začátku až do konce.
Moritzburg je z Prahy cca 2 hodinky. My jeli autem, ale můžete i vlakem do Drážďan a na nádraží Dresden-Neustadt nasednete na autobus č.326 (směr Radeburg) a vystoupíte na zastávce Schloss Moritzburg. Případně se dá využít historické parní lokomotivy Lößnitzgrundbahn.
Po návštěvě zámku jsme se chystali ještě do Drážďan, ale na Moritzburgu je fakt hezky a jako celodenní výlet to zcela postačí.
Pro velký zájem je dobré – řekla bych i nutné, si na webu rezervovat lístky na přesný čas. Vyplatí se to. Lidí bylo poměrně dost, myslím, že mimo Vánoční dobu bude prohlídka ještě lepší.
K vidění jsou samozřejmě kostýmy a nejrůznější dekorace, které si mezi sebe rozdělily ateriéry Barrandov a studio Babelsberg. (Zajímavé je, že německé studio vzniklo v Braniborsku v roce 1912 a je spolu s Paramount Pictures (také 1912) jedním z nejstarších stále fungujících filmových studií na světě. (To nejstarší je Gaumont, založené již v roce 1895).
O natáčení Popelky se dozvíte skoro vše, my jsme šli ale samozřejmě za kostýmy:) Ty uvidíte jak v originále za sklem, tak i ve velmi povedených kopiích na figurínách. Postavy zaujmou, dodají atmosféru, sluší jim to více než šatům za vitrínou. Klidně bych osekala papundeklové dekorace a přidala více postav, třeba časem… 🙂
Za nápad vyzkoušet si další pro návštěvníky upravené kostýmy s rychlým zavazováním přímo na sebe, snad napíšu do Moritzburgu děkovný dopis! Výstava byla díky tomu obrovským interaktivním zpestřením a zážitkem “na tělo”. Šaty Droběny doporučuju zkoušet v bundě, je to autentičtější 🙂
Další pěknou věcí pro děti bylo získání oříšku – obyčejného lískového (nebo i víc), který si nosíte pak s sebou a v průběhu prohlídky jej můžete někam hodit, on propadne, cinkne to… přitom taková blbost:) Oříšek máme na památku doma.
Tak to by bylo… Tak zase někdy příště!
