Oblíbenou výstavu o Popelce na Moritzburgu jsme letos navštívili poprvé. A byli jsme spokojeni. Obzvláště děti školkové a mladší školní budou nadšené. Návštěvníků bylo hodně. Já si užívala i samotný zámek, který bych si někdy ráda prošla i bez výstavy. Barokní perla, říká se, a je to tak. I příjezd do Moritzburgu je typicky barokní – jedete alejí a ze silnice už tušíte zámek ještě dřív, než jej uvidíte. Líbilo se mi i v samotné obci. Vánoční výzdoba, malé obchody se suvenýry. Vlastně je docela škoda, že jsme tam nevyzkoušeli i restauraci, ale tak trochu tuším, že se na Moritzburg ještě někdy podíváme. Pokud se vám nechce za vánoční atmosférou do velkoměst, je Moritzburg za mě skvělá volba.
Zámek bezbariérový není, výstavu procházíte jednosměrně. Vracet se dá, ale je to trochu labyrint. Zámek přitom zvenku vypadá monumentálně. Tak baroko, že. Pokud byste chtěli vidět pohled na zámek tak, jak byl nasnímán v pohádce, natáčelo se v zadní části – z druhé strany zámku.
Nápad na tenhle výlet přišel spontánně. Využili jsme jeden z našich vánočních dnů volna, a protože Kazi Popelku miluje a zatím je to jediný hraný film, který ji zaujme od začátku až do konce, napadlo mě využít situace a konečně slavnou německou výstavu shlédnout.
Moritzburg je z Prahy autem cca 2 hodiny. Můžete i vlakem do Drážďan a na nádraží Dresden-Neustadt nasednete na autobus č.326 (směr Radeburg) a vystoupíte na zastávce Schloss Moritzburg. Případně se dá využít historické parní lokomotivy Lößnitzgrundbahn (nezkoušeli jsme).
Na webu si můžete rezervovat lístky na přesný čas. Vyplatí se to. Lidí bylo poměrně dost. Myslím, že mimo Vánoční dobu by mohlo být volněji. My si lístky rezervovali někdy okolo třetí odpoledne. Viděli jsme díky tomu zámek za světla a když jsme po prohlídce vylezli, i po setmění, což velmi doporučuji. Zároveň jsme měli dost pěknou časovou rezervu a na Moritzburgu bylo hezky, takže jako celodenní výlet s prohlídkou a večeří to zcela postačí.
K vidění jsou samozřejmě kostýmy a nejrůznější dekorace, které si mezi sebe rozdělily ateriéry Barrandov a studio Babelsberg. (Zajímavé je, že německé studio vzniklo v Braniborsku v roce 1912 a je spolu s Paramount Pictures (také 1912) jedním z nejstarších stále fungujících filmových studií na světě. (To nejstarší je Gaumont, založené již v roce 1895).
O natáčení Popelky se dozvíte skoro vše, my jsme šli ale samozřejmě za kostýmy (R.I.P. Theodor Pištěk:/ ). Ty uvidíte jak v originále za sklem, tak i ve velmi povedených kopiích na figurínách. Postavy zaujmou, dodají atmosféru, sluší jim to více než šatům za vitrínou. Klidně bych osekala papundeklové dekorace, které tam asi přetrvaly z dřívějších dob, a přidala více figurín. Tak třeba časem, protože věřím, že tahle výstava bude žít, dokud bude Moritzburg stát.
Za nápad vyzkoušet si další pro návštěvníky upravené kostýmy s rychlým zavazováním přímo na sebe, snad napíšu kurátorům na Moritzburg děkovný dopis! Výstava byla díky tomu velkým zpestřením, legrací a zážitkem “na tělo”. Mimochodem, šaty Droběny doporučuji zkoušet v bundě pro ještě autentičtější dojem:)
Dalším zpestřením pro děti bylo získání oříšku – obyčejného lískového (nebo i víc), který si nosíte pak s sebou a v průběhu prohlídky jej můžete někam hodit, on propadne, cinkne to… přitom taková blbost:)
Oříšek máme na památku doma a stal se z něho cenný suvenýr.
Tak to by bylo… Tak zase někdy příště!
