Ten, kdo nedumá

Trikolora k říjnovému výročí vzniku republiky.

Ještě než padne na všechny a na všechno adventní atmosféra (protože padne, to už je jisté), potřebuji se podělit o zjištění měsíce. Máte rádi Noc na Karlštejně? Já jo. Moc. Náš nejhezčí hrad. Naše nejhezčí písničky. Jana Brejchová, u které vždycky stačilo, že se ve filmu jen zjevila a zamrkala, perfektní gotický videoklip Lásko má, já stůňu, šaty s fluorescenčním šněrováním, kroucení klíčů, lámání mečů… co chtít víc?

 

Jenže teď jsem na instagramu četla to, co možná 90% lidí ví už dávno, ale já doteď ne a to jsem si myslela, že ten film znám skoro nazpaměť.

Že Zákaz vjezdu nebyl Zákaz hvězdu, jak jsem se s nástupem školní docházky dozvěděla, to je ok..to člověku tak nějak dojde.

Černo, ó Kybača taky ovečky nezatáča. To mi trvalo trošku déle, ale dobrý…

A dost dlouhou dobu jsem jako malá soucitně chápala, že ty děti, které u stánků na levnou krásu nemají nic než jen skleniček pár (prázdnejch, takže žádná limča) a pár tahů z trávy (tahat si z ruky vzájemně stébla kdo vytáhne nejkratší? hmm…)  se musí strašně nudit a tak mi dávalo naprosto logický smysl, že jim den uteče jak večerní zprávy a neuměj žít, a bouřej se a neposlouchaj.

Taky mě celé dětství provázela představa, kde v písni Když jsem šel do Michle jde Ivan Mládek (přestože to v písni vysvětleno je) po rozlehlém čtvercovém náměstí se dvěma bílými krychlemi na zádech. Normálka, ne?

A vlastně i v písničce fotbalového rozhodčí, kterou zpívá Ivan Mládek a jejím refrénu: “Malý vápno, velký vápno, já se ulítám – má to vůbec ňákou cenu často přemítám”…  samozřejmě v mojí představě běhal do obchodu pro velký a malý kýble s vápnem.

Ale teda, tetřevi Honzlovci… ti mě hodně mrzí 😀

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A co vy? Jaké byly vaše písničkové mýty?  A měli jste taky Honzlovce? Krásný zbytek dne!

 

Inktober 2018

(FB)

Tadaaa ! Done!!!   Tady máte všech 31 dní pohromadě. Obrázků je tedy 32, protože jsem jedno téma nakreslila dvakrát. Poznáte které?

Výzva je super a už se moc těším na to, jak bude vypadat Inktober 2019…

Co jsem díky výzvě zjistila:

1. Můžete celý den přemýšlet nad motivem a nenapadne vás NIC, naprosto nic. A pak večer v půl desáté vám někdo něco řekne, něco uvidíte z okna, v knížce, v televizi…a máte to! Nejde si to vynutit, vyčekat a už vůbec to nejde naplánovat. Jediné, co můžete udělat, je pokoušet se – prostě o cokoli, pokud možno nejlíp, jak dovedete. Opakovat.

2. Nejlepší věci vznikly v momentě, kdy jsem fakt nepředpokládala, že budou super. Vlastně jsem to od nich nečekala vůbec. Je to klišé, ale je to tak. Můžete si samozřejmě zlepšováním držet nějaký svůj standard, který postupně praxí a léty zvyšujete podle formulky “cesta je cíl”, ale jestli něco fakt nejde, tak je to říct si : ty jo, dnes mám náladu udělat něco co se fakt nad míru podaří!

3. Zajímavé je, že odhad na to, že se to dneska nejspíš nepodaří, ten se plní daleko častěji! :)) (ale rozhodně ne vždy!)

3. Jestli to jde nebo nejde nezávisí na náladě nebo chuti. Některá témata jsem vysloveně chtěla kreslit, ale nešlo to, šla spousta věcí do koše a zkoušela jsem to na vícekrát, než to dopadlo. Někdy se vám zase strašně nechce, ale donutíte se, sednete k tomu a – světe div se, vyšvihnete něco fakt bezva!

Takhle nějak si představuji, že odpovídají hudební skladatelé na otázku: A jak vznikal váš největší hit? Čekal jste takový úspěch? 🙂

4. Měsíc rychle uteče, ale je to dlouhá doba. Tohle je jedna série, jedna výzva, jeden zátah. Ale první a poslední obrázek, jako by k sobě ani nepatřily a byly už z jiné doby.

 

Nechte nám zimní čas

Hurá, začíná zimní čas, blíží se období “šedo-tmavo-zima-mráz”. Čas na článek s fotkami z první půlky října!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prý má být hezký i celý listopad. Mně je to ale jedno. Hlavně, že se posunul čas. To byla snad nejlepší věc v posledních týdnech, které se krátily a krátily, až z nich málem nezbylo nic než tma. A teď přiletěla z EU vlaštovka s tím, že čas se už měnit nebude a že to byla vždycky blbost.  Teď se jen hádají, který si necháme a zatím to vypadá na ten zimní. Zkrátí se Italům siesta? Přibude ve Skandinávii sebevražd? Otázky, samé otázky…

Fungovat celý rok na letní čas, tak mi přes zimu klesnou kruhy pod očima o dvě čísla níž a nezachrání to ani dvojitá zateplená deka, plápolavé svíčky ve tvaru dýně na nočním stolku a Harry Potter v HD.

V létě je vidět doslova od nevidim do nevidim, takže je to teoreticky jedno.

Mně změny času nevadí a tu zimní změnu vítám. Na druhou stranu, možná ji vítám právě proto, že jsem se v létě dobrovolně ochudila o hodinu a to mám za to.

A co vy? Dovedli byste si představit, že právě teď, když čtete tenhle článek, by bylo o hodinu méně než zrovna je? Fandíte změnám času nebo ne?

Krásný zbytek dne!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ten pocit v listopadu v šest ráno…