Padouch nebo hrdina

Génius nekopíruje, génius tvoří

Hans van Meegeren, jeden z největších padělatelů všech dob, dobře věděl, jak na to. Jaké jiné malby by měly mít největší šanci na úspěch, než ty, o nichž byli historici umění přesvědčeni, že mohly vzniknout, ale ještě se nenašly – třeba takový raný  Vermeer van Delft, určitě musí od něj existovat i nějaké náboženské motivy z raného období!

A tak si geniální Meegeren vymyslel Krista v Emauzích. Dokonale zvládnutý styl, původní dobová plátna, staré pigmenty, několik let chemických pokusů, zapékání obrazů v troubě, desítky spálených maleb, objevování nových postupů, pokusy a omyly… ale nakonec se podařilo.

Když do toho dáš srdíčko…

Je neuvěřitelné, kolik drzosti v sobě musí mít člověk, který doslova upeče nového Vermeera, a pak zařídí, aby se dostal na posouzení k největšímu odborníkovi na holandské malířství, a ten bakelitovou zapečenou malbu, sotva vytáhlou z trouby, posoudí jako úžasný objev, zlatý poklad Holandska. Muzeum v Rotterdamu okamžitě kupovalo – národní poklad přece musí zůstat v Holandsku, no ne!

A mohl být klid. Meegeren byl boháč, namaloval ještě několik padělků a pomalu se chystal s paděláním přestat. Kdyby nebyla válka a kdyby nejobávanější vrahové tehdejšího světa nebyli vášnivými sběrateli starého umění – Hitler a Göring. Když Meegeren hledal kupce pro svůj poslední obraz Kristus a cizoložnice, už nijak nešlo zabránit, aby se zvěsti o prodeji Vermeera dostaly až k nacistickému maršálu, vrchnímu veliteli Luftwafe a Hitlerově pravé ruce, Göringovi. Hitler pravého Vermeera ve své sbírce už měl a oba se rádi trumfovali. Meegeren nemohl už nic… Co Göring chce, to dostane. Řekl si alespoň za obraz nesmyslnou částku, v naději, že jej koupě odradí. Ten blázen to zaplatil. Meegeren už jen zoufale čekal, kdy se to provalí, dokonce nabídl manželce rozvod, aby ji zachránil život. A čekal, kdy to praskne.

Místo toho přišel konec války. Depozitář Göringovy nalezené umělecké sbírky byl obrovský a policie se brzy dopátrala, kdo stál za prodejem obrazu národního umělce nacistům. Meegeren byl obviněn, ale jinak, než čekal. Ne jako padělatel, ale z vlastizrady a kolaborace s nacisty!

Trest za padělatelství byl daleko nižší než za vlastizradu, a tak považovala policie jeho doznání za hloupou výmluvu. A že prý i Kristus v Emauzích, skvost rotterdamské galerie, namaloval taky on? To už se mu vysmáli. Bylo to poprvé v dějinách, kdy byl padělatel požádán, aby přede všemi namaloval další “pravý” obraz. Namaloval.

Van Meegeren u soudu maluje dalšího nového Vermeera

Veřejnost byla v šoku, ale všichni vlastně byli rádi, že to tak dopadlo. No, všichni… historikové umění měli zničenou kariéru. A tisk udělal z Meegerena národního hrdinu – muže, který obelstil a zesměšnil Göringa!

Kristus v Emauzích. Holanďané dlouho nemohli uvěřit, že jejich národní poklad, Vermeerovo nejlepší dílo, namaloval padělatel. Dodnes visí v muzeu, tentokrát už se správným popiskem.
Další falešný Vermeer.

 

 

 

 

 

 

 

P.S. tenhle příběh se mimo jiné objevuje i v seriálu Dobrodružství kriminalistiky, díl Paprsek  🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

Flamingo cupcake párty

Vánoční svátky, to jsou návštěvy, setkávání s rodinou i s přáteli. Letos jsme si kromě povánoční návštěvy plné jídla, vánočního stromku a dárků vymysleli s kamarády  navíc takovou zábavu – zdobení plameňáků. Neptejte se, jak ten nápad vznikl, nicméně rozloučení s “rokem plameňáka” proběhlo stylově. Pravda, interního humoru je tam víc než kdokoli kromě účastníků pobere, ale nevadí… Alespoň vám můžeme zprostředkovat food blogový námět na veselé cupcakes s príma frostingem!

Na plameňákové cupcakes budete potřebovat: cupcakes, nejlépe od Dáši.

Na frosting budete potřebovat:  Masakr z Polné, cukr, máslo a červené potravinářské barvivo.

Plameňáčí hlavy jsme uplácali z marcipánu, zpevnili je párátky a dozdobili rozpuštěnými čokoládovými Mikuláši.

Enjoy!

Plameňák podle návodu:

Plameňák podle Picassa:

 

I pandy se povedly!

Ve směru hodinových ručiček: po jointu, na neurolu, po těžké kalbě, travesti, sluníčkář, na antidepresivech.

Co nevyfotíš, neexistuje. 

… ale co nenamaluješ, taky ne…

No, ale oproti slavné značce Dolce&Gabbana, která (nejspíš) jako první s tímhle šílenstvím přišla, jsme už slušně out…

christianbendek.com       Dolce&Gabbana Summer 2016 !!!

 

 

 

 

 

 

 

Tak jsem zvědavá, co bude za rok:) Vše nej nej nej v roce 2019! Hezký zbytek večera! 🙂 L.

Vánoční DIY Bath bombs

Máme rádi šumivé koule do Vany. Máme také rádi, když se nám podaří vymyslet na naši oblíbenou každoroční akci s přáteli nějaký vkusný, neotravný a v ideálním případě i praktický dárek pro dvacet lidí a tucet dětí. Není to totiž jen tak.

O šumivých bombách (BATH BOMBS) a především jejich DIY výrobě jsem se dozvěděla letos v létě (zde tedy odpověď na otázku, kde jsem v prosinci vzala čerstvé plátky růží) a z výroby i výsledku jsem byla nadšená.

 

Na výrobu cca 3 koulí budete potřebovat :

4 polévkové lžíce jedlé sody a 2 polévkové lžíce kyseliny citronové + 2 díly vody a 1 díl esenciálního oleje

případně věci na ozdobu: nasušené růžové plátky, kusy levandule, mořská sůl, potravinářské barvy, třpytky, atd…), formičky (cokoli snadno vyjimatelného – dobré jsou plastové kelímky od dortíků, žužu, nebo i obal z plastových kinder JOY, silikonové formy atd.)

Ano, to je vše (někde se doporučuje přidat do sypké směsi sody a kyseliny citronové ještě bramborový škrob, ale mě nevhovoval, koule se mi drolily). Sodu a kyselinu citronovou promícháme metlou ve velké míse. V malé sklenici vytvoříme emulzi ze 2 dílů vody a 1 dílu vonného oleje, kterou budeme do směsi  po NEPATRNÝCH  troškách přidávat. Emulze stačí mít velmi málo, na jednu “porci” koulí (3ks) padne přibližně 1 čajová lžička, ne víc.

Potřebujete: kyselinu citronovou, jedlou sodu, vodu, vonný olej (fungoval i dětský, ale esenciální je lepší), žužu oko (oblíbený sortiment snad každé druhé vietnamské večerky v Praze), sklenici, lžičku, mísu a metlu na rychlé promíchání

Do mísy se zamíchanou kyselinou citronovou a sodou budeme opatrně přidávat rozmíchanou emulzi vody s olejem po co nejmenších kapkách to půjde. Někdy se doporučuje rosidlo, ale lze přidávat i po kapkách. Jakmile kapka dopadne na směs sody a kyseliny, okamžitě metlou vše promícháme, aby směs nezačala pěnit a šumět. Vmícháváme další kapku a možná ještě třetí, dokud směs nebude připomínat MÍRNĚ vlhký písek. (Tj. při stisku bude držet tvar, ale přitom se bude stále trochu drolit a nebude ulpívat na prstech – nenechte se zmást, směs, ačkoliv se bude zdát sušší, skutečně ztvrdne tak, že se koule po zaschnutí drolit nebudou). Na to stačí pár kapek, právě tak, abyste neměli slepené ruce.

Vzniklou směs ihned plníme do formiček. Mně se nejlépe osvědčily kulaté formičky z žužu očí, které prodávají vietnamci. Směs musíme do formiček pořádně uplácnout a upěchovat, přitisknout k sobě a silně stlačit, aby se obě poloviny dostatečně spojily. Koule zajistíme lepicí páskou nebo gumičkou, a necháme ztuhnout. V pokojové teplotě u topení jsou už cca za dvě hodinky připraveny k vyklopení.

Jedinou nevýhodou kulatých formiček může být to, že koule půjde po zaschnutí špatně vyndat. Chce to sílu a opravdu se nebát, časem získáte potřebný gryf. Snažší je samozřejmě použít k plnění jakékoli půlené formičky, ale mě se koule ze žužu líbily nejvíc…

Takže, pokud hledáte tip na DIY dárek na poslední chvíli a nechce se vám mezi davy do obchoďáků, zkuste koule!

A pro další DIY Vánoční vychytávky (a výlety, a památky, a umění a cestování!) mrkněte ke Katce na uneseni.cz , čímž taky moc děkuju za připomenutí tématu:)

Koule s modrým potravinářským barvivem a růžovou solí, dole bezbarvé s růžovými plátky