Malovat se bude…. časem.
BREAK(ing) news…
Litoměřice
Site – specific instalace, jejichž devízou je vytvoření výstavy obsahově i vizuálně přímo na míru nějakému konkrétnímu prostoru, bývají působivé. Tohle se moc povedlo.
Objevili jsme to na naší obědové zastávce v Litoměřicích v rámci jednoho víkendu, kde jsem si myslela, že když není zrovna Zahrada Čech, že tam není nic. (Krásná krajina jo, to jo, však právě ta nás do kraje nalákala!) Ovšem tohle byla pecka! A to jsme do toho kostela vlezli jen díky tomu, že to byla nejbližší stavba za rohem od restaurace….
Autor : Pavel Mára (*1951, český fotograf a vysokoškolský pedagog). V tvorbě se zaměřuje na lidskou postavu a kreativní vyjádření barevné fotografie a jejím prolínání s výtvarnými disciplínami jako je serigrafie, fotoplastiky, foto na plátně, apod.
Více o autorovi a výstavě se dočtete v odkazu…
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích: https://galerie-ltm.cz/2020/06/08/pavel-mara-site-specific-project/
Kostel Zvěstování P. Marie – významná barokní památka (O. Broggio 1701 – 1731). Od roku 1992 je v užívání Sevročeské galerie v Litoměřicích
Mimochodem, znáte ty ikonické červeně podsvícené fotky na plakátech Shakespearovských slavností? Víte co mají s výstavou společného? Autora : )
Krásné léto !
L.
Koronní Český Krumlov
“To by mi museli platit, abych tu bydlel… ” věta, která inspirovala umělkyni Kateřinu Šedou k jejímu sociálně- uměleckému experimentu UNES – CO.
Co Český Krumlov, městečko hotelů, unese a zejména co unesou lidé, kteří by se tam snažili normálně žít…a proč tam vlastně nejde normálně žít…
Zajímavé, že místa, kde by nikdo nechtěl bydlet, jsou buď ty nejvyloučenější nebo naopak ty nejnavštěvovanější.
Teď tu máme sociální experiment, který nikdo nechtěl a nečekal, ale tak poďme si…
Atmosféra v centru Prahy na tom byla podobně. Lehčí, klidnější, volnější, ospalejší…tak nějak jako za běžného provozu ve všední dny mezi pátou a sedmou ráno.
Když jsme Krumlov navštívili naposledy, bylo tu živo a byli jsme všude.
- V creperii, v hipsterské kavárně, v čajovně.
- V zámku, kde vystresované průvodkyně skupinkám třiceti lidí rozdělených po půl hodině hrozily návštěvníkům, že koho uvidí fotit s bleskem, bude okamžitě vyveden.
- Ve výborné restauraci, která měla zahrádku s výhledem na splav, kde se při uzeném lososu dalo sledovat vodáky, zda splav sjedou či ne.
- Na večeři ve středověké krčmě.
Ulice jsem dřív poznávala podle obchodů. Nenašla jsem galerii. Co mě tehdy ovšem neminulo, byl předražený obchod se starožitnostmi, kde cedule s nápisem “Smíchovský pivovar jest nejlepší” stála čtyři a půl tisíce. Fakt.
A bylo tam krásně.
Letos byla otvřená jen ta krčma.
Ulice, kterými jsme se procházeli, jsem nepoznávala. Zato jsem našla galerii. Taky úzkou strmou uličku s výhledem na zámek. Obešli jsme zámek druhou stranou, protože nás netlačil směřující dav. A měli jsme čas. Stejně bylo všude zavřeno. Z místa, kam jsem kdysi ani nešla, protože vypadalo jako domeček na Montmartru s obrázkem Mony Lisy, se teď vyklubala vcelku prima cukrárna s opravdovým italem, který nebyl jenom dekorací a prodával gelato, v níž křupala zrnka vanilky.
Z Krumlova se stalo ospalé klidné městečko. Což je však, dlužno říct, realita většiny českých městeček se zámky v běžném provozu, to jen Krumlov si teď vzal home office.
Zajeďte si tam, podpořte knihkupectví a ty, kteří tu zůstali a nenabízejí vintage cedule za 4 a půl tisíce a udělejte si hezký den. Krumlov bude sice ospalý, ale jen váš…
P.S.: kdo najde Hotel slečny Peregrinové pro podivné děti, má bod : ))