Na sněhu bez lyží

Jo, sníh, to je moje láska od malička…

A těch vzpomínek! Třeba jak mi jako malé zapadl do sněhu můj první kindervajíčkovský hrošík, s mámou jsme šly vzápětí do krámku pro nové vajíčko a – světe div se, byl tam ten samý! To se mi stalo poprvé a naposledy. Tehdy byl asi poměr hezkých hraček a skutečných blbostí k vyhození v kindervejcích opačný než dnes.

Nebo jak jsem ve sněhu ztratila střevíčky k nové bárbíně. Byla sice bruneta (naštěstí, jinak by tam asi zahučely asi nejen boty), ale nevěsta, celá v bílém a ty botky to zkrátka odnesly. Červené by se, pravda, asi hledaly líp…

Sáňkování, koulování… ale nejraději jsem se tím sněhem jen brodila a procházela.

Dalo by se nadneseně pravit, že dokud jsem neobjevila sjezdové lyžování, byl můj vztah ke sněhu čistě platonický.

Po pár letech sjíždění alpských i nealpských svahů, kdy mi sníh sloužil jako sportovní plocha, jsem si letos osvěžila svou dřívější nesjezdovou platonickou lásku ke sněhu a vyrazila na dvě odpoledne do hor bez lyží. Se skicákem. Není snad platonická láska nejlepší inspirací velkých umělců?

Ano, chvíli mě svrběly dlaně před půjčovnou lyží a u stánků s 50% slevou na bundy a soupravy, ale vidina toho, že si před plánovanou operací břicha zlomím ještě nohu, mě držela zpátky. Protože co nechcete se přesně stane a to je jasný, že by se to stalo!

A tak chodíte mezi lyžaři, běžkaři a sjezdovkami se skicákem přírodou, turistickými stezkami, kocháte se, skicujete… Vodu a štětce vymejváte sněhem, sedíte na bobku ve sněhu a tajně doufáte, že si ostatní nemyslí, že tam jako chcete čůrat nebo něco horšího.

Když vylejváte kelímek s vodou špinavou od barev, snažíte se to jako kočka hezky po sobě zahrabat, a tak vůbec si tam s těma barvama připadáte tak trochu za vola:)

Ale bylo to krásný, to jo! 🙂

Padouch nebo hrdina

Génius nekopíruje, génius tvoří

Hans van Meegeren, jeden z největších padělatelů všech dob, dobře věděl, jak na to. Jaké jiné malby by měly mít největší šanci na úspěch, než ty, o nichž byli historici umění přesvědčeni, že mohly vzniknout, ale ještě se nenašly – třeba takový raný  Vermeer van Delft, určitě musí od něj existovat i nějaké náboženské motivy z raného období!

A tak si geniální Meegeren vymyslel Krista v Emauzích. Dokonale zvládnutý styl, původní dobová plátna, staré pigmenty, několik let chemických pokusů, zapékání obrazů v troubě, desítky spálených maleb, objevování nových postupů, pokusy a omyly… ale nakonec se podařilo.

Když do toho dáš srdíčko…

Je neuvěřitelné, kolik drzosti v sobě musí mít člověk, který doslova upeče nového Vermeera, a pak zařídí, aby se dostal na posouzení k největšímu odborníkovi na holandské malířství, a ten bakelitovou zapečenou malbu, sotva vytáhlou z trouby, posoudí jako úžasný objev, zlatý poklad Holandska. Muzeum v Rotterdamu okamžitě kupovalo – národní poklad přece musí zůstat v Holandsku, no ne!

A mohl být klid. Meegeren byl boháč, namaloval ještě několik padělků a pomalu se chystal s paděláním přestat. Kdyby nebyla válka a kdyby nejobávanější vrahové tehdejšího světa nebyli vášnivými sběrateli starého umění – Hitler a Göring. Když Meegeren hledal kupce pro svůj poslední obraz Kristus a cizoložnice, už nijak nešlo zabránit, aby se zvěsti o prodeji Vermeera dostaly až k nacistickému maršálu, vrchnímu veliteli Luftwafe a Hitlerově pravé ruce, Göringovi. Hitler pravého Vermeera ve své sbírce už měl a oba se rádi trumfovali. Meegeren nemohl už nic… Co Göring chce, to dostane. Řekl si alespoň za obraz nesmyslnou částku, v naději, že jej koupě odradí. Ten blázen to zaplatil. Meegeren už jen zoufale čekal, kdy se to provalí, dokonce nabídl manželce rozvod, aby ji zachránil život. A čekal, kdy to praskne.

Místo toho přišel konec války. Depozitář Göringovy nalezené umělecké sbírky byl obrovský a policie se brzy dopátrala, kdo stál za prodejem obrazu národního umělce nacistům. Meegeren byl obviněn, ale jinak, než čekal. Ne jako padělatel, ale z vlastizrady a kolaborace s nacisty!

Trest za padělatelství byl daleko nižší než za vlastizradu, a tak považovala policie jeho doznání za hloupou výmluvu. A že prý i Kristus v Emauzích, skvost rotterdamské galerie, namaloval taky on? To už se mu vysmáli. Bylo to poprvé v dějinách, kdy byl padělatel požádán, aby přede všemi namaloval další “pravý” obraz. Namaloval.

Van Meegeren u soudu maluje dalšího nového Vermeera

Veřejnost byla v šoku, ale všichni vlastně byli rádi, že to tak dopadlo. No, všichni… historikové umění měli zničenou kariéru. A tisk udělal z Meegerena národního hrdinu – muže, který obelstil a zesměšnil Göringa!

Kristus v Emauzích. Holanďané dlouho nemohli uvěřit, že jejich národní poklad, Vermeerovo nejlepší dílo, namaloval padělatel. Dodnes visí v muzeu, tentokrát už se správným popiskem.

Další falešný Vermeer.

P.S. tenhle příběh se mimo jiné objevuje i v seriálu Dobrodružství kriminalistiky, díl Paprsek  🙂