Na střední škole jsme mívali plenéry. Kreslení v přírodě. Jeden i zimní. V Konstantinových lázních. Protože byla samozřejmě zima a sníh, nekonaly se žádné velké výpravy. S sebou jsme měli jen tuš, pero a štětec a skicák. Na obrázky zimní krajiny pod sněhem ideální. Od té doby jsem do přírody v zimě dobrovolně se skicákem nevyrazila, až teď. Výhod je několik, ta největší především v mrazivé výzvě. Venku totiž (obzvlášť v těchto mrazech) člověk nevydrží v kuse malovat déle než tak patnáct, dvacet minut, a tak odpadá jakákoli snaha o pečlivost. Jde o rychlost, svižnost, rychlé rozhodování. A to je na kresbě a malbě ve ztížených podmínkách to nejlepší. Báječná věc na uvolnění ruky. Jo a taky to učí minimalismu. Poprvé jsem vyrazila s celým kufříkem, napodruhé už jsem šla jen se sáčkem s tuší a štětcem v kapse 🙂
P.S. samozřejmě jsme to ve škole dělávali tak, že jsme kresby zpaměti a tak nějak podle fantazie či výhledu z okna nakreslili a ještě mokré strkali za okno zmrznout, aby se papír přirozeně zkroutil, promočil a zkrabatěl.
Ale není to ono 🙂