Otevřeno všem !!!

Budova AVU se otevírá veřejnosti dvakrát v roce – na klauzury!

Dnes večer bude v Praze další Muzejní noc…. brány pražských muzeí a galerijí se v 19 hodin otevřou a pařit se bude až do půlnoci.
https://www.prazskamuzejninoc.cz/2019/

A tak mě napadlo – a co jindy, když Muzejní noc není? Kam zajít…

Akademie výtvarných umění se ale Muzejní noci neúčastní…. Otevírá se jen na Klauzury, zato je ale baby friendly, dog friendly, alien friendly….

Muzejní noc láká kvůli neopakovatelné atmosféře a bohatým doprovodným programům. Pro mnoho lidí je to ale taky příležitost, jak zažít s celou rodinou trochu kultury a ušetřit, přitom se ale podívat na nějaké zajímavé místo, kam by se třeba jinak nedostali. A tak mě napadlo napsat článek o klauzurách na AVU v Praze, protože tyhle nároky si, myslím, splní taky pěkně! Je to taky taková výstava zadarmo, kulturní to je každopádně. I děti se, myslím, budou bavit. Klauzury jsou semestrální výtvarné práce studentů, které studenti obhajují, Akademie známkuje a na pár dní je nechává vystavené a přístupné veřejnosti.

Radek Směták

Zatímco se dnes večer budou rodiny s dětmi někde možná až příliš dlouho tlačit ve frontách, aby viděli vytouženou velrybu, tady, v nenápadné malé budově akademie výtvarných umění, máte možnost jít na výstavu zadarmo taky. Pravda, Národní muzeum to není, Národní galerie taky ne, ale přijde mi hezké vidět i studenty, kteří do tvorby vkládají neméně a některé z nich za nějakých patnáct let v té NG určitě uvidíme… vždyť se tu rodí nová výtvarná generace!

Tereza Trnková, 4. ročník

Další malou výhodou kromě klidného prostředí, vstupu zdarma a 0 front je také to, že je to tu baby friendly, psi friendly, nechybí automat na kafe… Záchody jsou trochu punkové, no ale tak umělecká škola… to k tomu patří…

maska vlevo – Barbora Volfová

A taky si můžete tipovat, o kom z nadějných studentů v budoucnu uslyšíte.

Ivana Mrázková, uprostřed Martin Lacko

Budova má dvě patra a zahadu. V přízemí je sochařina, v patře malby. Za intermédii musíte do sklepa, případně na půdu.

Na AVU se nejlíp dojede tramvají na Letenské náměstí a odtud půjdete pěšky směrem do Stromovky a podél ulice Nad Královskou oborou do ulice U Akademie. Budova AVU stojí těsně vedle brány do Stromovky a přilehlého dětského hřiště, jehož betonové objekty mimochodem navrhovali Eva Kmentová a Olbram Zoubek, kterého teda původně na AVU nevzali…


Yelizaveta Libenko, vpravo Klára Sedlo

V celé budově AVU je toho opravdu hodně. Nechybí ani kinetické objekty, instalace, video a v zahradě AVU sochařská expozice. Takže prohlídka vyjde tak cca na 2 hodiny (a to jsem nebyla ve sklepě!)

Karolína Netolická

Tak až se někdy nachomýtnete koncem semestru kolem Letné, nezapomeňte: )

Hezký zbytek dne a pokud se chystáte na Muzejní noc, tak i zbytek noci ! 🙂 Mějte se, Liby.

Velikonoční DIY- přírodně barvená vajíčka


Krásné svátky všem! Kdo by měl chuť si letos obarvit vajíčka přírodní cestou, napsala a nafotila jsem svoji zkušenost s přírodním barvením vajec…

Jak dostat z bílých vajec pryč růžový číselný kód…

  • setřít neředěným octem
  • vejce je nutné před barvením důkladně omýt a odmastit

Aby se vyfouknutá vejce ponořila na dno barvící lázně…

  • Netřeba složitě zatěžkávat. Stačí ponořit do vody a počkat, až odejdou z dírek bubliny a vajíčko klesne.

Barvení

  • do kastrůlku vložíme barvící potravinu (množství vám nepovím, odhadovala jsem, ale od všeho byly minimálně 4 vrchovaté polévkové lžíce na malý kastrůlek a dvě vajíčka). Zalijeme vodou, přidáme dvě lžíce octa a přivedeme k varu. Vaříme – barvíme minimálně 25 minut. Některé barvy získáme lépe povařením (zelí, kurkuma, borůvky, cibule), jiné vyniknou lépe raději ponořením do vychladlého svařeného nálevu, tj. barvením za studena (červená řepa). Na všech fotkách zde jsou všechna vajíčka ve stavu po vyndání a osušení po 25 minutách varu (pokud není napsáno jinak). Přírodní barvy jsou náchylnější k oděru, takže ihned po vyndání nedrhneme, jen opatrně osušíme v papírovém ubrousku.

Obarvená vajíčka necháme dobře uschnout a poté leštíme vepřovým sádlem.

Modrofialová

  • Takto vajíčka obarví po 25 min. varu borůvky. Naše české fungují lépe než ty velké kupované. V kastrůlku jsem je ještě pomačkala, čímž na vajíčku vzniklo překrásné mramorování. Světlejší odstín jsem docílila důkladnějším oplachem a setřením svrchní obarvené vrstvy. Máčením přes noc dostaneme ještě tmavší odstín

Světle modrá

  • krásně světle modrou získáme povařením v lázni z červeného zelí. Barví trochu pomaleji, odstín je ale krásný. Červené zelí reaguje na pH, takže se přilitím octa čí přisypáním sody dá docílit různých odstínů. Toto vajíčko je vařené v lázni s octem.

Žlutá

  • Povaříme v lázni s kurkumou. Jako u všech přírodně barvených vajíček musíme dávat pozor a nesedřít svrchní vrstvu, vajíčko by pak nebylo tak zářivě žluté.

Růžová/červená

  • červená řepa. Všude se o ní píše, všichni ji doporučují, ale ve skutečnosti se červeného odstínu nedočkáte ani kdybyste máchali vajíčka dva dny. Zato bude červené všechno okolo. Doporučuji NEVAŘIT, jinak vám vznikne hnědý odstín (vlevo), který po důkladném setření svrchní vrstvy bude mít narůžovělý, ale téměř bílý nádech. Hezkou růžovou (uprostřed) docílíte studeným mácháním v odvaru. tahle růžová se máchala asi dvě hodiny. Ohledně červené jsem dost skeptická i k červenému vínu. Odložím si sem ale jeden tip, který letos už nestihnu vyzkoušet, ale třeba příště – tradiční barvířskou rostlinou je Mořena barvířská, dělaly se z ní vodovky atd, obsahuje alizarin.V obchodě s bylinkami mají kořen. V kombinaci s kamencem by měla vajíčko či cokoli obarvit krásně červenou barvou. Pokud někde na internetu objevíte krásně červené vajíčko obarvené v červené řepě, je to s největší pravděpodobností photoshop…

Zelená

  • Na fotce je vajíčko barvené varem se špenátem, který se také často doporučuje. Sytější zelenou (a to o dost!) docílíme postupným obarvením kurkuma + červené zelí. Tam je to tutovka 🙂

Hnědá

  • cibulové slupky jsou klasika. Ze všech technik tahle byla suverénně nejúčinnější. Barví, řekla bych, i lépe než průmyslové barvy. Barva je rovnoměrná, jako jediná nemá povlak a drží!

Máte také zkušenosti s přírodním barvením vajíček?

Nebo radši preferujte pohodlnější průmyslové?

Zdobíte? A jaká je vaše nejoblíbenější technika?

🙂

Užijte si krásné Velikonoce !!!

Liby

GASK – pojďte si hrát!

Naprosto chápu, že spoustu lidí prostě nebaví chodit do galerií. Divné věci, sterilní prostředí, člověk tomu nerozumí, polovinu věcí by zvládl taky, druhá polovina mu přijde směšná nebo divná, do toho se má tvářit asi uvědoměle, a tak to celé provází rozpačité pocity typu “co tu sakra dělám”. “Ehm, nuda..”. Případně : “Aha. Zajímavý”. Když mi někdo na obraz řekne hm…zajímavý, tak mám vždycky pocit, že se někde stala chyba 😀

Chrám sv. Barboy v Kutné Hoře, vpravo přilehlá jezuitská kolej, sídlo GASK

Moderní umění bývá ještě o něco hůř stravitelné. A což teprv tímhle soustem krmit děti a vydržet to tam s nimi. Ale když jdete na Kinteru, kde děti nadšeně lezou po obrovské hromadě polystyrenu a podruhé jedete sem, do galerie moderního umění, GASK (Galerie Středočeského kraje) v Kutné Hoře a tam jsou dva dětské koutky, z čehož ten v prvním patře je obří, skládá se z několika místností plných pěnových kostek, prolézaček skládanek a zabírá celé jedno křídlo klášterní galerie, tak mi to přijde jako fakt hezký trend (a doufám, že to začíná být trend) jak si spojit galerii s (rodinnou) zábavou.

první patro, křídlo s dětským koutkem

Zkrátka – hlavní věc, kterou jsem tímhle článkem chtěla říct, je: Jestli se chystáte na výlet do Kutné Hory a máte s sebou děti, tak to směrem k chrámu sv. Barbory střihněte přes jezuitskou kolej, přiléhající k chrámu. Výstavy jsou v několika patrech, v přízemí je volně přístupný skvělý dětský koutek s bunkrem a kuchyňkou a v horním patře jsou dvě propojené místnosti plné pěnových stavebnic, nějakých barevných bloků na sestavování mozaiky a velké stěny v barvě Mondrianových obrazů, na kterou lze lézt a následně padat do měkkého. Za tuhle hernu už se sice vstupné platí, ale stojí to za to.

www.gask.cz

Nakonec se můžete zastavit na čaj a dort v Café Fatal a bočním vchodem pak vyjdete na most lemovaný sochami, mířící přímo ke sv. Barboře.

Výstavy byly taky fajn… hodně se mi líbila tahle plátna od Martina Velíška

Sedačka Ikea, olej na plátně, 2018

a taky tahle vtipná instalace Pavla Tichoně Nevědoucí nevědění. Pobavilo…

Dobrá rada nad zlato !!

L.