Kam v září? LUSTR

Festival současné (nejen) české ilustrace 2019 (19. – 24. 9. 2019)

Článek o LUSTRU jsem měla v plánu už několik týdnů. Ale napsat blog tak brzy, aby čtenáři stihli ještě průběh akce, to jsem nestihla. Festival totiž trvá jen týden. Takže, přestože sama nemám moc ráda články o akcích, které už skončily (nalákají a pak mě mrzí, že na ni nemůžu ), udělám to teď taky, nedá se nic dělat. Berte to jako fajn tip na příští září!

Přehlídka se koná v kampusu Hybernská, což je příjemný starší vnitroblok kousek za rohem od divadla Hybernia.

Vstupenka na výstavu stojí cca 200,- . Ale můžete se online také registrovat na nejrůznější akce, přednášky a workshopy vedené (nejen) českými výtvarníky, což je skvělé a moc doporučuju, jsou zábavné a pro všechny věkové skupiny!

Samotná výstava probíhá ve dvou patrech starého činžáku. V další části se pak konají workshopy. Ve vnitrobloku najdete také různé stánky, pískoviště, příjemnou kavárnu s naprosto dokonalým mrkvovým dortem a ve výstavních prostorech i malé knihkupectví s výtvarně vymazlenými knížkami pro děti i dospělé, plakáty a dalšími předměty.

Během festivalu probíhá také divácké hlasování o nejoblíbenějšího vystavujícícho a to mě zajímalo, protože jsem taky hlasovala 🙂

Letos se umístili v divácké anketě:

První místo SULC KOLEKTIV, Vojta Kočí, Filip Tatýrek a Martina Chlebounová zaujali multimediální instalací, kterou se mi bohužel nepodařilo v rozumné formě zdokumentovat…

Druhou příčku obsadili Dana Ledl aka Myokard a Martin Poláček s ilustracemi pro pražské jaro (který byl i můj favorit 🙂 )

Martin Poláček, vizuál pro Pražské jaro
Dana Ledl

A třetí místo obsadila se svoji nápaditou instalací papírové džungle Anna Havelková

Anna Havelková

Dvě patra českých slovenských kreslířů….

V samostatném kampusu naproti jste pak mohli vidět i zahraniční tvůrce:

Výjimečné místo měly také tyhle překrásné ilustrace od čínského grafika a ilustrátora Ču Jing-čchuna, který tvoří s manželkou Čou Cung-wej oceňovanou dvojici.

Jejich autorská knih Hlemýždím tempem dokonce vyhrála soutěž o nejkrásnější knihu Číny… a pokud jsem správně pochopila, v češtině ji u nás vydalo nakladatelství Kosmas! (…Ježíšku, jsi tam..?)

2veverky.cz/knihkupectví kosmas

….takže už letos si můžete naplánovat akci na příští podzim! (jo a teď, teď začíná Designblock. Ale ten už nedám:) Mějte krásný zbytek týdne!

L.

P.S. …a potkala jsem Elišku Podzimkovou ♥

O pohádkovém králi a bavorském Versailles

Kvíz: Poznáte, která z těchto dvou fotografií je z Versailles a která z Herrenchiemsee?

Najdi 5 rozdílů…. ( chiemsee-chiemgau.info a travelportal.cz )

Bylo nebylo…

Žil, byl, král Ludwig II. Bavorský z rodu Wittelsbachů. Byl to romantik a měl peníze. Miloval pohádky, krásu všeho druhu a Richarda Wagnera. Prostý lid jej měl rád, zato rádcové se jej snažili v pudu sebezáchovy a záchrany ekonomické situaci říše zbavit svéprávnosti. Více než řešit státnické záležitosti ho totiž bavilo poslouchat opery, snít a stavět si svůj sen. Zbylo po něm několik zámků. Nejznámější z nich je Neuschwanstein, zámek “z puzzlí Ravensburger”. My se ale byli podívat na bavorský zámeček Herrenchiemsee, který byl zamýšlen coby kopie Versailles.

Ludwig II. je v Bavorsku turistický pojem. Když jsem kupovala čokoládky, byl vyobrazený na více kolekcích než Sissi. Mimochodem, Ludwig II. byl s jednou z mladších sester císařovny Sissi dvakrát zasnoubený. O ženu však nestál. Zato Herrenchiemsee mělo být zhmotněním jeho dalšího snu. Král Slunce mu byl vzorem a v Herrenchiemsee je mu věnován jeden celý pokoj. Sám Ludwig si začal říkat Král noci, což byl nejen symbolický protipól ke Králi Slunce, ale taky docela výstižné označení, neboť trpěl nespavostí a podnikal časté noční procházky a toulky.

Herrenchimsee nebylo dostavěno. Druhému Versailles chybí obě boční křídla a spousta pokojů. Ale ani s nimi by se velikosti pravého nevyrovnalo. Ludwig II. měl, přeci jen, o těch 200 let později omezenější prostředky než Ludvík XIV. Takže nápad, že byste si návštěvu Versailles odbyli v Bavorsku není na místě. Versailles se musí projít na vlastní nohy (doslova). Snad jen u toho zrcadlového sálu byste se možná spletli.Ten mimochodem při stavbě špatně naměřili a bavorský je tedy dokonce o pár metrů delší než ten ve Versailles !

Jenže… ve Versailles jdete, jdete, míjíte jeden sál za druhým a únavou už pomalu nevnímáte, kolik to celé muselo stát, po ušlých kilometrech ze zahrádky Marie Antoinetty zpátky do paláce už trošku začínáte chápat tu gilotinu… prostě Versailles.

A proč tedy jezdit do nedostavěné kopie čehosi? Právě kvůli tomu ! Je tam totiž ještě něco…

Už jste viděli zámek, jehož součástí je galerie v prostorách industry stylu obklopeného cihlovými zdmi nedokončených zámeckých pokojů? To je totiž současné využití těchto pečlivě udržovaných částí. Musím říct, že bez těch štuků, pozlacení a cingrlátek vypadá zámecká místnost z konce 19. století pragmaticky.

Ilustrační výcvak cihového prostoru pražského Vnitroblocku
vstupní atrium zámku Herrenchiemsee
Ludvík II. Bavorský

Ludwig spal na Herrenchiemsee jen jednou. Stavbu nedokončil. Došly peníze a prohlášení za nesvéprávného se nakonec zdařilo. Ubohý Ludwig byl odvezen na zámeček Berg, kde však zanedlouho za tragických a záhadných okolností zahynul.

Zůstaly po něm však zámky, které reprezentují lidskou touhu po naplnění romantických snů a touhy po životě jako v pohádce.

A to je konec pohádky.

………………………………………………………………….

P. S. : A co hádanka z úvodu, podle čeho jste tipovali? (Řešení: ve Versailles drží stojany svícnů figurální sošky, sál v Herrenchiemsee má stojany svícnů bez sošek. Taky se to dobře rozlišuje podle vzoru na parketách! Herrenchiemsee má rybinový vzor a ve Versailles jsou mozaikové čtverce)

ŠARY-VARY VASARELY

Letošní vizuál se povedl! Op – art je cool!

Muzeum ve videu se nachází v městečku Aix-en Provence v jižní Francii. Na exteriér Vasarely Foundation nezapomenete, už zdálky vás uprostřed polí přivítá osamocená famózní černobílá skládačka. Interiér zase slibuje malby a objekty největšího představitele op-artu 20. století, maďarského malíře Victora Vasarelyho. Postavit se před ně tváří v tvář člověku skutečně trochu změní původní představy o velikosti těchto op-artových maleb, grafik a objektů.

Victor Vasarely : Untitled, cca 1970

Victor Vasarely, self portrait. Goldmark Gallery.

Karlovy Vary Film Festival, 2019

Hezké léto! L.