Category: Uncategorized

V malém kulinářském okénku bych dneska ráda sdílela svoji zkušenost s receptem na bezlepkové tiramisu bez mléka – s kokosovým mlékem. Je to podle receptu zde: https://www.proalergiky.cz/vareni/recept/tiramisu-krem-bez-mleka-lepku-a-vajec

Nečekala jsem od toho nic moc, ale výsledek je moc dobrý! Samozřejmě – dezert chutná po kokosu, ale je slaďoučký a neuvěřitelně dobrý – prostě tiramisu.

Má to však pár háčků, které se nikde v receptu nedočtete a které bych ráda zmínila…

1. Kuchyňské katastrofy Kokosové mléko koupíte v plechovkách, před otevřením se má dát do lednice, aby trochu ztuhlo. Ztuhne VELMI. Oddělí se pevná část od kokosové vody, takže abyste předešli cákání všude kolem, až pak budete dlabat ztuhlé kokosové mléko (řekla bych spíš tuk) z plechovky, otočte plechovky dnem vzhůru, bude to praktičtější, vodu pak vylejete a obsah se snadno vydlabe.

2. Chuť Dezert je výborný, ale pozor, VELMI TUČNÝ. Ten kousek, který je tady vyfocený, téměř nejde sníst. Servírujte raději malou porci, tak malou, že se vám bude zdát až symbolicky ochutnávková. Někomu nedělá taková nálož cukru a tuků dobře, já to nevěděla, snědla,mě to moc chutnalo, ale manžel snědl asi tři lžičky a pak už si nedal :). Jakože vůbec. Časem určitě popřemýšlím, jak by se dal tenhle dezert odlehčit a nepoužít mléko, napadla mě šlehačka ve spreji, ta, vyrobená z tuku a nikoli mléka, ale nejsem extra kuchař, abych odhadla zda by to vůbec fungovalo.

Pokud máte nějaký tip na ještě jiné bezmléčné tiramisu, napište mi dolů do komentářů, prosím! 🙂

3. Skupenství Tohle je to nejzvláštnější… a na dezertu asi nejproblematičtější. Pokud znáte kokosové mléko, kokosový olej apod, určitě víte, že rádo mění skupenství z tekutého na pevný i při malé změně teploty. Vidím to na kokosovém oleji, který mám v koupelně na pleť, přes zimu je ve 25 stupních tuhý, v létě (a to si myslím, že je teplota v koupelně pořád stejná), taje a je zcela tekutý.

Kokosové mléko vyndáte z ledničky, a je tuhé. Nejde absolutně rozmixovat. No, vezmete šlehač a šleháte a šleháte, a ono se to jakž takž začne dařit.

TIP: Pokud se vám krémy často srazí, i zde pomáhá univerzální pomoc: do sraženého krému přilít lžíci teplého rozpuštěného másla nebo jakéhokoli jiného tuku, a šlehat dál. Sražený krém se jako zázrakem napraví.

Jenže… máte tedy krásný krém, kterým pokryjete kávou nasáklé piškoty, dáte do ledničky… a co se stane? Z krému se vytvoří ledová krusta ze které by si Pingu mohl doslova vytesat iglú. Pod ní jsou samozřejmě naprosto měkké piškoty. Je třeba nechat dezert chvíli venku “povolit”. Ale ne zas příliš dlouho, jinak nastane tání doby ledové a tiramisu se změní v něco, co dřív možná italský dezert připomínalo.

…tak dobrou, bezmléčnou, chuť a s tímhle výborným dezertem opatrně!:)

a obrázek? Je:)

Všude se to teď hemží šeříky, sakurami, magnoliemi a já a) nevím co fotit dřív, b) nevím co kreslit dřív. A protože jsem posledních pět obrázků kreslila pro jednu zatím tajnou zakázku, tak vám ukážu jeden nepublikovaný obrázek z Velikonoc. Kupodivu se k němu ty jarní pomněnky a kvítečky hodí víc, než cibuloviny a sněženky, které na Velikonoce sotva vylezly ven.

….začíná sezona “venku je líp než uvnitř”, a každý týden…Co, každý týden! Pomalu snad každý den kvete něco nového. A co vykvete, to dlouho kvést nevydrží..

A tak budu s kytkami ještě prudit nějakých pár týdnů,než ten bloom boom někdy v půlce června přejde. Čeká vás šeříkový a magnoliový speciál, tak doufám, že už toho nemáte všichni plné zuby. Instagramy jsou přímo zavařené kytkami, šeříky a vším možným! Ale mně to nevadí…. po té dlouhé zimě je to jako balzám na růžovou duši. Říká se, že člověk má nejraději období, ve kterém se narodil. Já tuto teorii potvrzuji.

Nedávno jsem projížděla instagram, který jsem si založila kvůli prezentaci své práce – maleb, kreseb a ilustrací, ale často a ráda sleduji i jiné, lifestylové, nevýtvarné, jiné profily. Když se rozplývám nad krásnými a náročnými kompozicemi třeba z @flatlaytoday, jak krásně umí nafotit obyčejné věci jako hrnek od kávy, kytku…říkám si, že takhle chci umět taky fotit! Jasně, že to není realita! Ale to není ani malování. Vytvořit obojí dá ovšem spoustu práce. A to se cení, ne? 🙂 U maleb teda jo.

Nu, a jak jsem tak projížděla, zastavila jsem se u takových mých oblíbenců, na které se dívám, když mám zrovna růžovou náladu @thedarlings

Krom toho, že rodinka působí mile a pohodově, baví mě jejich fotky zvláštně zatonované do oranžova. Až nedávno mě napadlo zkusit se podívat do historie, s jakými fotkami vlastně začínali…

Tohle je rozdíl 5 let. A důkaz, že když někoho něco baví a když se chce, dá se naučit všechno. Malovat, fotit, aranžovat kompozice, atd. 🙂 Že se zlepšujeme s každým dalším obrazem, fotkou, kilometrem… jen to člověk v tu chvíli asi nevidí.

P.S. pro odpůrce instagramů…. nebuďme OVCE 🙂 ani tak, ani tak.

berme sociální sítě tak, jak slouží, ne tak aby nám vládly.

Berme to tak, že tam každý ukazuje to nejlepší co v sobě má, ať už jsou to hezké fotky, hezká rodina, hezká dovolená a nebo svojí práci, malbu, sportovní výkony… A to je přece super, ne? Protože pak svět na obrazovce sice možná nebude působit reálně, ale někomu třeba pohled na hezkou fotku zlepší náladu a inspiruje ho. A proto tak baví.

Odborníci říkají, že bychom měli vnímání téhle krásy omezovat, protože pak budeme mít mindráky a špatnou náladu “že to nemáme taky a že jsme lůzři”. Jako jo, když to na někoho působí tahle, tak to pak nemá smysl sledovat…

Ale dovedete si představit, že by nikdo nedával na sociální sítě nic hezkého, zajímavého, nic co by nás ohromilo, navnadilo, hecovalo, rozněžňovalo a inspirovalo?

Já jo, ale asi bych ty sociální sítě a fotky nesledovala.

Zasypu to tu úlovky fotografií kvetoucích stromů. Každoroční posedlost, a zajímavý fakt, že mě jeden strom donutí vystoupit od čtyři zastávky dříve, zdržet se o půl hodiny a dojet domů oklikou. Málem bych to letos ani nestihla. Zbyde vůbec na prvního máje ještě nějaký rozkvetlý strom?

Projít se a pokochat se růžovými deštníky obsypanými květy, bzučícími, voňavými. Snad, že tohle období roku trvá tak krátce, je tak omamné a krásné. Někdy si říkám, jestli, kdyby kvetly chodníky a silnice šedivě jen pár týdnů v roce, jestli bychom se na ně tolik těšily a fotili si je stejně jako rozkvetlé třešně.

Krásné je nejen to co má řád a je očím lahodné, ale bývá to často i to, co je vzácné. Třeba když po čtrnácti horkých letních dnech v kuse začne konečně pršet a strhne se pořádná bouřka. Mít ji každý den? To ne. Ale někdy je krásná.

Zatmění je krásné, přitom to není nic než zakrytí jednoho kotouče stínem jiného.

Pravdou je, že (narozdíl od toho asfaltu třeba) květy, ty se musí setsakra předbíhat a snažit, aby přilákaly ty včely a všemožné čmeláky. Tolik voní! Tak krásně vypadají! Až na sebe zase budu stříkat růžový flakonek s vůní, tak si na ty čmeláky vzpomenu.

P.S na magnolie někdy udělám samostatný příspěvek. 🙂

Hezký zbytek pondělí.