Jo, taky ho u nás doma máme. Myslím, že v momentech, kdy slunce vychází v devět a zapadá po poledni, se ani nic jiného doma vytvořit nedá. Musela jsem manželovi vysvětlit, že placatý uřízlý kus dřeva, kterému říkám kulatina, je nezbytný pro domácí pohodu a že kovová orientální lucerna vytvoří nejen hygge, ale také zajistí naši ložnici proti vyhoření a že ušetříme za čajovnu. Je to fajn.
Co není fajn, je ráno. Upravená zombie si přehrává v hlavě co se jí zdálo, obléká dítě, nakládá ho do kočárku, jede ven… Čerstvý vzduch trošku probere. Tak jo, jedeme, hlavně nezavírat oči a směr zastávka MHD. Co kdybych nešla do práce! Je tak hnusně… prostě to otočím, vrátím se a zalezu do peřin! Vždyť já ty oči nedokážu udržet otevřené… sakra, sloup. Sakra, upadla mi rukavice. Do háje ráno! Sakra, ujel autobus… Tak jo, a teď pozitivní myšlení. Najdi tu něco krásného. Cokoliv. Hned teď. OK: auta , smog, hluk, zima, vajgly, ponuro, romanticky holé větve stromů, hluk z ulice, houfující se hejna holubů, naštvaný lidi, pohodový lidi, šedá obloha, příjemně nostalgický opar z mrholení, bad hair day, studený vítr, davy lidí, vydýchaný vzduch v autobuse … těšení se na to, až skončí pracovní den a člověk se vrátí do postele! Po ničem v půl osmé ráno netoužím víc než po tom slavném HYGGE. Je to jasné, bez neútulna by nebylo žádné útulno.
Jenže, nikdy to nevyjde. Tohle ranní přání má svoji jedinečnost v tom, že během dne bledne a bledne, až zjistíte, že je daleko lepší být vzhůru a žít, než se válet v posteli.
“Není šedivých dnů. To jsou jenom unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.”
Tak krásný zbytek šedivých dnů! 🙂 L.