Lásko má, já stůňu, šaty s fluorescenčním šněrováním, kroucení klíčů, lámání mečů… co chtít víc?
Musím se podělit o zjištění roku, a to jsem si myslela, že ten film znám skoro nazpaměť…
Že Zákaz vjezdu nebyl Zákaz hvězdu, jak jsem se s nástupem školní docházky dozvěděla, to je ok..to člověku tak nějak dojde.
Černo, ó Kybača taky ovečky nezatáča. Ale dobrý…
A dost dlouhou dobu jsem jako malá soucitně chápala, že ty děti, které u stánků na levnou krásu nemají nic než jen skleniček pár (prázdnejch sklenic od limonády. Určitě limonády) a pár tahů z trávy (tahat si z ruky vzájemně stébla kdo vytáhne nejkratší? Žejo…) se musí strašně nudit a tak mi dávalo naprosto logický smysl, že jim den uteče jak večerní zprávy a neuměj žít, a bouřej se a neposlouchaj.
Taky mě celé dětství provázela představa, že v písničce fotbalového rozhodčí, kterou zpívá Ivan Mládek a jejím refrénu je: “Malý vápno, velký vápno, já se ulítám – má to vůbec ňákou cenu často přemítám”… utahaný fotbalista běhá do obchodu pro velký a malý kýble s vápnem.
A teď to hlavní… Kdypak tetřevi hon s lovci prohrají? Když tokají. Ano, ano, když tokají…
A co vy? Jaké byly vaše písničkové mýty? A měli jste taky Honzlovce? Krásný zbytek dne!
Fú … môj obľúbený mýtus bol že v pesničke od kapely Horkýže Slíže sa spieva “horíky maštaľ” a nie “horí ti maštaľ” .. sranda, že som proste akceptoval ako decko, že je to zrejme len text ktorému nerozumiem 😀
🙂 to je dobrý. Já jsem takhle dokonce zaměnila celý význam slova – v písníčce Šlitra a Suchého Po babičce klokočí, se zpívá …a nebo snad z protěží bílý šat, za jediný úsměv chci ti dát… Ale nevěděla jsem eště, že protěž je kytička. Znala jsem ale podobné slovo – otěž. Koňská. A tak jsem si představovala, že ty šaty jsou uděláné z otěží, prostě řemeny, pásky a tak:D